Nikdy nejsem sám, sama

Jednou jsem četla nádherný příběh, na který už nezapomenu... Jeho obsah jsem připojila, možná osloví i Tebe =o)

Stopy v písku

Jedné noci se mi zdál sen. Kráčela jsem po pobřeží se svým Pánem. Na temném nebi se promítaly obrazy z mého života. Životní příběh provázely dvoje stopy v písku, jedny moje, ty druhé patřily mému Pánovi.

Když se mi zjevil poslední obraz, ohlédla jsem se za sebe a jaké bylo moje překvapení! Vidím, že nejednou se v písku črtají jen jedny šlépěje. A bývalo to právě v těch nejtěžších obdobích mého života.

Dlouho mi to nedávalo pokoj, až jsem se v rozpacích obrátila k Pánovi: „Pane, když jsem se vydala následovat Tě, slíbil jsi, že celou cestu půjdeš se mnou a budeš ke mně promlouvat. Ale viděla jsem, že v těch nejsmutnějších chvílích mého života se v písku črtaly jen jedny stopy. Vskutku nechápu, jak jsi mne mohl nechat samotnou, když jsem Tě nejvíc potřebovala.“

On zašeptal: „Dítě moje drahé, Mám tě rád a nikdy tě nenechám samotnou, nikdy, ani když tíha života dolehne a osud tě bude zkoušet. Ty jedny stopy, které jsi viděla, tam zůstaly právě z chvil, kdy jsem tě nesl.“

(Z knihy M. Powersové: Stopy v písku, nakladatelství Motýl)

BURNBLUE (c) flickr.com

Tento příběh vede k zamyšlení. Dokážu hledat pomoc u Boha a svěřit se mu, odevzdat se zcela do Jeho náruče? V našem životě prožíváme spoustu obtížných situací, a když se vyřeší, máme radost, jak jsme to zvládli. Opravdu si myslíme, že jsme to zvládli sami, sami svou silou?