Bruno Ferrero napsal knížku Další příběhy pro potěchu duše, kterou bych Ti chtěla vřele doporučit. Jeden příběh jsem vybrala, jelikož na mě hodně zapůsobil. Možná Tě též zaujme :)
NEBOJ SE
Jedna rodina žila šťastně a spokojeně v domku na kraji města. Ale jednou v noci vypukl v kuchyni požár.
Když se plameny začaly šířit po celém domku, rodiče s dětmi utekli ven. Venku zjistili, že schází ten nejmenší – pětiletý chlapec. Při útěku se lekl plamenů a štiplavého kouře, obrátil se a dal se po schodech nahoru.
Co teď? Rodiče se po sobě zoufale podívali. Dvě sestřičky se rozplakaly. Do hořícího pekla se už nedalo vrátit… A hasiči pořád nikde.
Tu se otevřelo okénko na půdě a ozval se zoufalý křik: „Tati! Tati!“
Otec přiběhl k domu a zakřičel: „Skoč!“
Chlapec pod sebou viděl jen oheň, ale slyšel hlas, a tak odpověděl: „Tati, já tě nevidím…“
„Ale já tě vidím. Neboj se, skoč!“ zakřičel otec.
Chlapec skočil a už byl živý a zdravý v náručí otce, který ho chytil v letu.
Často se nacházíme v takových životních obdobích, kdy sami nevíme, kudy kam. Nevidíme cíl, světlo či východisko, nedokážeme odhadnout, co nás čeká. Často chceme vidět všechno hned, všechno moc dopředu. A možná právě to je ten okamžik, kdy bychom se měli odvážit svěřit Bohu naši plnou důvěru, naslouchat Jeho hlasu a nechat se Jím vést.
Ono to nebývá tak jednoduché,když rozum říká něco jiného,než víra,nebo srdce.
To je pravda, jenom už nějakéj ten rok přešel od tý doby. A my to slovo otce neslišíme ... Většinou zhoříme ve světe domova ..:( Majo
Moc hezké a pravdivé . . . a myslím, že čím dříve se tomu naučíme, tím lépe pro nás. Možná máme pocit, že se o něco ochuzujeme, když nasloucháme a necháme věci plynout . . .opak je ale pravdou :). . .smekám před všemi, kteří dokáží nechat se vést. . . :)
krásný příběh a děkuji za něj budu si to opakovat až mi bude nejhůř :-D
Pěkný :-) Tak a hop!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.